Přehledná interaktivní mapa.

Kalendář
březen 2017
TPoÚtStČtSoNe
09
1
2
3
4
5
10
6
7
8
9
10
11
12
11
13
14
15
16
17
18
19
12
20
21
22
23
24
25
26
13
27
28
29
30
31
Počasí
pict

Video o Tolštejnském panství

 

 

Slavné vily v okolí

19.2.16 14:02 | admin | 1139x

Děčín

Villa Elbhof - Labský dům

Umístění vily:  Teplická 3, čp. 348, Děčín-Podmokly

Architekt vily:   Philipp Stuchlik

Výstavba vily:  1865

Přestavby vily: 1907 a 1936

 

Dominantní stavba Villy Elbhof, dodneVilla Elbhofs známá v českém překladu jako Labský dvůr, zakončuje strmou podmokelskou ulici Prokopa Holého na křižovatce s ulicí Teplickou. Regionální literatura často zasazovala vznik domu nesprávně do roku 1907. Objekt byl však postaven téměř o čtyřicet let dříve. Prošel náročným stavebním vývojem od standardní neorenesanční vily po šestipodlažní obchodní a obytný dům, který si však udržel pojmenování vila. Děčínský civilní inženýr Philipp Stuchlik vyprojektoval Villu Elbhof v roce 1865, vila je proto jedním z nejstarších domů v centru Podmokel, vzniklém zejména na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Budova, orientovaná podélnou okapovou stranou k ulici, má jednoduchý obdélný půdorys, ozvláštněný nárožním polygonálním rizalitem, původně vysokou věží. První přestavbu vily v roce 1907 realizoval pro sebe a svou ženu Matildu stavitel Johann Glaser, spoluvlastník významné stavební firmy Hans Herlt a Johann Glaser, která vyprojektovala a postavila značnou část secesních činžovních domů v Podmoklech. Neorenesanční třípatrový objekt dočasně přejmenovaný na Villu Glaser byl podle projektu navýšen o patro. Zároveň byla zobytněna půda a odstraněna jehlancová střecha nárožní víceboké věže. V interiéru nechal Johann Glaser vybudovat velkorysé bytové jednotky, na každém patře dvě. V interiérech se z té doby dodnes zachovalo mnoho kvalitních řemeslných detailů a prvků. Další přestavbou prošel Labský dvůr těsně před druhou světovou válkou v roce 1936. Projekt vytvořili bratři Emil a Josef Hiekeovi, architekti a stavitelé v Podmoklech. Zvětšili obytnou plochu vily o další patro a provedli nízkou půdní vestavbu, kterou osvětluje velmi současně působící podélný pultový vikýř. Mansardovou střechu nahradili valbovou. I přes snahu omezit neorenesanční tvarosloví a objekt co nejvíce zjednodušit, zachovali rytmus fasády. Nechali však odstranit štít nad třípodlažní arkádou na východní straně uličního průčelí. Pískovcové balustrády nahradila rozvíjená pásová kovová zábradlí. Také tradiční štukovou fasádu vyměnili za moderní, pískem probarvenou cementovou omítku. Rozvržení interiéru se během přestavby v roce 1936 vlastně nezměnilo. Jen ve čtvrtém podlaží vznikl vzdušný byt s tvarově úspornými dobovými prvky (zachovaly se např. dveře s kováním) a vstupem na střechu rizalitu, s jedinečnou vyhlídkou na město.

 

Rodnerova vila

Umístění vily:  Rosselova 14, čp. 634, Děčín-Podmokly

Stavebník vily: Franz Rodner

Architekt vily:   Rudlof Seidel

Výstavba vily:  1906 

 

Vila č.p. 634 v Podmoklech (původně samostatném městě na levém břehu Labe, za druhé světové války připojeném k Děčínu) patří do souboru vil na jižní straně vysokého masivu Pastýřské stěny, které jsou významnou součástí podmokelského panoramatu. Díky výstavbě železnice a rozvoji průmyslu se Podmokly v polovině devatenáctého století z malé obce staly velice rychle rostoucím městem s naléhavou potřebou hromadné bytové výstavby. Centrum Podmokel, s činžovními domy, zasazenými přibližně v rozmezí patnácti let do vytýčené šachovnicové kompozice stavebních bloků, je proto téměř zcela vystavěno secesně. Přestože pro vilovou zástavbu kolem Resslovy ulice vznikl zastavovací plán již v roce 1901, realizace jednotlivých domů začala až o pět let později, v rozmezí let 1906–1908. Všechny vícepodlažní vily v Resslově ulici mají členitý půdorys a představují vrcholnou ukázku rychlého přechodu od historizujících stylů k vrcholně secesnímu, respektive modernistickému tvarosloví. Zadavatelem staveb těchto vil byli příslušníci podmokelské elity – továrníci, úředníci, členové vedení města atd., kteří se chtěli svými výstavnými domy vymezit proti dosavadní řadové výstavbě. Pravděpodobně i z tohoto důvodu nezvolili ke stavbě svých vil projektanty činžovních domů v centru. Nová vilová čtvrť je tak unikátním autorským projektem. Všechny stavby vyjma jedné navrhl architekt Rudolf Seidel. A přesto se od sebe zásadně odlišují. Stylově nejstarší stavbu z celého komplexu vil v Resslově ulici si nechal vystavět Franz Rodner jako romantický objekt, inspirovaný neomítanou puristickou architekturou i anglickou individuální výstavbou. Do historizujících momentů se prolíná vegetabilní secesní ornamentika – v nadpraží půlkruhově zakončeného okna v rizalitu je rostlinný motiv s rokem výstavby (1906) a hlavou muže uprostřed. Vliv Anglie je čitelný například i z posazení (krbových) komínů do štítových zdí, v naší stavebRodnerova vilaní tradici bývají komínová tělesa v ploše střechy. Hmotou se však objekt hlásí k secesi, na jeho průčelích již nejsou tradiční architektonické prvky rozmístěny tak, jak jsme z historické architektury zvyklí. Chybí osovost a symetrie. Plochy jsou prázdné, protože chybí patrové římsy a architektonické orámování oken, to je někdy nahrazeno jakoby náhodně se objevujícími kamennými kvádry.

 

Vila Ingeborg

Umístění vily:   Rosselova 7, čp. 702, Děčín-Podmokly

Stavebník vily: Nicolaus Stolferfoth

Architekt vily:   Karl Sänger

Výstavba vily: 1910

 

Dům, situovaný do jižního svahu Pastýřské stěny nad městem Podmokly, je jediným objektem postaveným v Resslově ulici pro podmokelskou elitu mezi léty 1906–1910, na jehož realizaci se nepodílel architekt Rudolf Seidel. Jedná se také o objekt nejmladší. Projektantem modernistické vily se stal podmokelský stavitel Karl Sänger, který je například autorem secesního činžovního domu č.p. 647 v Děčíně-Podmoklech z roku 1906. Stavebníkem domu, nazývaného vila Ingeborg, byl Nicolaus Stolterfoth. Objekt se v uličním průčelí již zcela oprostil od klasického architektonického rozvržení. Ani plocha již není zdobena tradičním secesním vegetabilním dekorem. Směrem do Resslovy ulice vypadá objekt jako drobný, dvoupatrový, se složitým konceptem fasády, která kombinuje tmavě okrovou hladkou plochu a světle okrové masivní vystupující plochy, spojené do převráceného písmene „T". Vpravo nad vstupem chybí obdélné pole s původním názvem: Villa Ingeborg. Výhodná poloha umožnila orientaci domu podle světových stran, aby soukromé pokoje, orientované na jih, měly dostatek světla i vzduchu. Interiér podle autorského záměru obnášel variaci na téma patrové schodišťové haly, v přízemí s krbem, ze které byly přístupné jednotlivé obytné místnosti. Tato vnitřní dispozice byla několikrát změněna, poprvé již v roce 1943 za původního vlastníka architektem B. Ginzelem, který již na počátku dvacátých let projektoval oplocení domu. Po přepažení interiérových prostor vzniklo po druhé světové válce několik bytů, abstraktní vitraje v uličním průčelí tak nyní osvětlují pouze halu, která již není součástí bytových jednotek. Vila byla po druhé světové válce zkonfiskována a přešla pod správu Bytového podniku Děčín, nyní jsou byty v soukromém vlastnictví. Objekt je ve velmi dobrém, udržovaném stavu, přestože není prohlášen kulturní památkou. Ve vnitřní výbavě domu se do současnosti dochovalo mnoho prvků – dřevěné schodiště se zábradlím v hale, dveře s rostlinným motivem, krb v hale, okenní výplně a mnoho dalších. Také obnova objektu proběhla citlivě, podle původní projektové dokumentace.

 

Vila Waldstein

Umístění vily:  Pod Svahem čp. 6, Děčín-Horní Žleb

Stavebník:       hraběnka Františka Waldstein-Wartenbergová

Architekt:         Josef Mocker

Rok výstavby: 1870-1871

 

Vila, postavená pro hraběnku Františku Waldstein-Wartenbergovou v tehdejších lázních sv. Josefa, představuje jednu z raných prací Josefa Mockera (1835–1899), slavného propagátora puristických oprav gotických památek a autora dostavby chrámu sv. Víta. Po studiích na pražském Polytechnickém ústavu nastoupil Josef Mocker na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde působil profesor Friedrich Schmidt, který byl odborníkem na gotickou architekturu. Během studií u Schmidta na sebe Mocker mimořádně upozornil, proto v roce 1869 nastupuje do vrchnostenské stavební kanceláře přímo k Thun-Hohensteinům a působí i v jejich hospodářské škole v Libverdě. V letech 1870–1872 mu bylo svěřeno vedení stavby novogotické Thunovské pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu, nyní součásti Děčína, realizované podle Schmidtova projektu. Mocker se podílel i na mnoha děčínských dostavbách historických objektů a v roce 1872 byl hrabětem Františkem Thun-Hohensteinem, (předsedou Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta a pozdějším českým místodržitelem) doporučen jako stavitel pražské Svatovítské katedrály. Ve vedení obnovené katedrální huti sv. Víta v Praze byl až do roku 1899, kdy 12. ledna zemřel. Také zadání vily čp. 6, první samostatnou realizaci po dokončení studia, Mocker získal zřejmě díky Thun-Hohensteinům, protože zadavatelka stavby byla jejich příbuzná. Vila následně prošla několika přestavbami, které se dotýkaly zejména interiérů. Například po první světové válce se interiér upravoval pro manžele Františka Antonína a Františku Thunovy, kteří nechtěli bydlet na děčínském zámku, neboť se Františka nesnesla s tchýní, hraběnkou Marií, rozenou Chotkovou. Po druhé světové válce vila fungovala jako domov důchodců, později se sem nastěhoval děčínský sociální ústav. Exteriér se dochoval v téměř původním stavu, pouze s některými drobnými nevhodnými zásahy. Vila jako stavební typ je pro MockVila Waldsteinera, který se zabýval především rekonstrukcí historických staveb či výstavbou církevních objektů, poměrně neobvyklou záležitostí. Ale i zde lze jasně vyčíst jeho zaujetí pro gotiku – stavba, posazená na vysoké podestě v prudkém terénu nad korytem řeky Labe, upoutává kamenným průčelím z pravidelně opracovaných pískovcových kvádrů i gotizujícím tvaroslovím kamenických detailů a prvků.

 

Brettschneiderova vila

Umístění vily:          El. Krásnohorské 34, čp. 864, Děčín-Nové Město

Stavebník:               Rudlolf Brettschneider

Architekt:                 Emil Rösler

Projektant zahrady: Paul Auber

Výstavba vily:          1924-1925

 

Rodinnou vilu ve stylu art deco včetně interiérového vybavení navrhl pro majitele podmokelské tiskárny Rudolfa Brettschneidera (1867–1933) v letech 1924–1925 architekt Emil Rösler. Dvoupodlažní zděná stavba na půdorysu obdélníku, umístěná ve svažitém terénu v prvorepublikové vilové zástavbě pod děčínskou nemocnicí, na první pohled upoutá množstvím zdobných prvků na nárožích, římsách i v parapetech oken. Například vysazenou deskovou korunní římsu zdobí splétaný motiv, hlavice sloupů kolem oken v přízemí jsou ovlivněny staroegyptským sochařstvím, papyrové nebo lotosové hlavice lze však nalézt i v interiéru, kolem dveřních otvorů. Dominantní zelená břízolitová fasáda spolu se zpodobněním bohyně lovu Diany ve vstupním prostoru symbolizuje loveckou zálibu Rudolfa Brettschneidera. Dispozici interiéru bohatě obloženého tmavě mořeným deštěním vévodí podle vzoru anglických rodinných domů patrová přijímací schodišťová hala, na západní straně jsou orientovány obytné místnosti, východní strana je prosvětlena na výšku obou podlaží čtyřmi úrovněmi vitrají s dalšími loveckými, ale i karetními motivy. Chybějící vitráže nechal nový majitel zcela v duchu původních prvků doplnit vitrážemi s cestovatelským námětem. Také původní majitel Rudolf Brettschneider měl zálibu v cestovatelských, zejména orientálních motivech, jak lze mimo jiné odečíst z dvou postav Asiatů, zakomponovaných do jinak rustikálně pojatého, červeně a moBrettschneiderova viladře malovaného trámového stropu ve schodišťové hale. Dochovaly se i relikty původní kompozice zahrady ve svahu před vilou, která je usazena až v zadní části parcely. Z terasy s originálním dřevěným zábradlím z vyřezávaných stylizovaných kuželek se do zahrady sestupuje dvouramenným schodištěm. Před schodištěm je malý kruhový bazén pro vodní rostliny, parter zahrady ale již zachován není. Objekt nyní vlastní nový majitel, který si je plně vědom výjimečnosti dochování vnitřní interiérové výbavy a proto ji pečlivě podle dochovaných materiálů rekonstruuje, tato vila tak bude jako jedna z mála zachována plně podle původního autorského záměru.

 

Česká Kamenice

Vila Franze Matzkeho

Umístění vily:   Máchova čp. 301, Česká kamenice

Architekt vily:    Josef Weinolt

Stavebník vily:  Franz Matzke

Výstavba vily:   1907-1908

 

Vila č. p. 301 patří do souboru tří vil architekta Josefa Weinolta, které jsou zasazeny podél Máchovy ulice v České Kamenici. Nejstarší z nich si Weinolt v letech 1897–1899 vystavěl ještě v historizujícím stylu pro sebe a svou rodinu. Na počátku dvacátého století se Weinolt stává nejvýznamnějším českokamenickým architektem, je autorem řady secesních objektů ve městě. Ve své tvorbě se nechal ovlivnit mnoha styly, které v secesi rozpoznáváme: kolem prvního desetiletí dvacátého století tvořil vegetabilní i geometrickou secesi, na svých stavbách používal v duchu místní stavitelské tradice motivy hrázdění. Při tvorbě vily pro Franze Matzkeho zase inklinoval k secesi ovlivněné vídeňskou školou. Vila stojí v zahradě ve vilové čtvrti severně od náměstí ve svažitém terénu. Hlavní (jižní) fasáda stavby téměř čtvercového půdorysu je v úrovni okapu rozčleněná do tří výškových úrovní podle důležitosti interiérových prostorů. Z hlediska výzdoby se průčelí vily výrazně projevují svými volnými plochami, které již nejsou členěny tradičními architektonickými prvky (římsami či lizénami), ale lineárně strukturovanou omítkou, obíhající stavbu v úrovni oken prvního podlaží nebo modrým keramickým obkladem v partiích pod korunní římsou. Ve vpadlých polích nad okenními otvory zimní zahrady jsou zase vtipně umístěny realisticky ztvárněné rostlinné Vila Franze Matzkehomotivy. Také dvorní (severní) fasáda odráží svou nečleněnou fasádou utilitární využití vnitřku, takže ani pás strukturované omítky toto průčelí nezdobí. Podle původních plánů zamýšlel Josef Weinolt použít k doplnění stavby elegantní kovové prosklené markýzy a rozvíjené ornamenty zábradlí, realizovaná vila však před těmito lyrickými prvky klade důraz na jasně konstruktivně vyjádřenou hmotu. Proč byl zvolen vážnější výraz stavby oproti původnímu návrhu v duchu francouzské secese nevíme, nicméně výsledkem je velmi kvalitní objekt, který tvoří významnou součást secesní architektury regionu.

 

Vila Rudolfa Hübela

Umístění vily:    Palackého čp. 141, Česká Kamenice

Stavebník vily:  Rudolf Hübel

Architekt vily:    neznámý

Výstavba vily:   1922-1923

 

Dům je architektonicky velice hodnotnou, autorsky dosud neurčenou vilovou stavbou, která tvoří mimořádný příklad klasicistního projevu stylu art deco. Je umístěn v rozlehlé zahradě, jejíž úprava byla zčásti zachována, původní je i vstup do areálu objektu a jeho oplocení. Tento dům, který svou kvalitou i rozsahem zachování vnitřního zařízení významově přesahuje českokamenický region, nechal v letech 1922–1923 na uvolněné stavební parcele vystavět Rudolf Hübel, vlastník textilní továrny v České Kamenici. Dům byl zcela dokončen do poloviny dvacátých let, včetně náročného interiéru, proto ho nijak neovlivnila světová úvěrová krize, která v roce 1931 postihla i Hübelovu továrnu. Hübel vilu vlastnil až do konce druhé světové války. Poté byl dům konfiskován a v polovině června 1945 se do něj nastěhoval štáb vojenské jednotky zemského odboru bezpečnostního, vedený štábním kapitánem Dovarou. Vilém Dovara, který pracoval za Protektorátu na pražském policejní komisařství, si chtěl v Sudetech vylepšit svůj kolaborací pošramocený profil, proto začal v České Kamenici organizovat divoký odsun občanů německé národnosti. Během léta 1945 vyhnat přibližně 4000 obyvatel, z nichž 26 raději spáchalo sebevraždu, než aby opustilo rodné město. Nebyli to ale jen příslušníci nacistických organizací, koho nechal Dovara internovat v bývalém koncentračním táboře v Rabštejně, kde jich téměř sto zemřelo. Dovarova skupina stále drancovala celé město, mučila i členy již českého místního národního výboru, kteří protestovali proti jejímu terorizování a vraždění. Na události léta 1945 upozornil o dva roky později časopis Dnešek redigovaný Ferdinandem Peroutkou. Vinou komunistického převratu byl však Dovara po pěti měsících vězení propuštěn, dostal zpět svou hodnost a stal se důstojníkem StB, která ho nasazovala jako provokatéra. Na podzim 1945 byla do objektu umístěna internátní odborná škola pro ženská povolání, stavební úpravu objektu prováděli Němci, internovaní ve sběrném táboře, poté zde byla zřízena mateřská školka, která působí v budově dodnes.

 

Krásná Lípa

Palmeho vila

Umístění vily:     Krásná Lípa čp. 40

Stavebník vily:   Josef Franz Palme

Architekt vily:     Hans Richter

Výstavba vily:     Datum není známý (odhaduje se na rok 1930)

 

Jde patrně o největší funkcionalistickou vilu v České republice. Pestrá prostorová skladba jednotlivých částí domu vyvedená v pěti výškových úrovních dává stavbě, i přes její monumentálnost, překvapivou vzdušnost. Pětipodlažní Palmeho vila skrývá desítky pokojů. Roztříštění hmoty objektu do čtyř hranolových bloků si vyžádalo stavbu hned několika schodišť. Často se v jednom podlaží nachází i několik úrovní podlah. Na rozdíl od vnější uspořádanosti stavby je vnitřní dispozice až chaotická. Hlavní vchod ústí do domu na úrovni suterénu. Do obytných prostor vede honosné mramorové schodiště. Centrální prostor tvoří obývací hala. Má obří rozměry. Plochou zabírá celý jeden blok domu. Výškou sahá přes dvě podlaží. Při boční stěně haly stojí dvouramenné dřevěné schodiště s nápaditým „mřížovým“ zábradlím. V patře nad halou se nachází pokoje s pásovými okny prořezávající dvě na sebe kolmé stěny. Unikátní součást areálu představují terasy. Obklopují vilu ze tří stran a ve třech výškových úrovních. Hlavní terasa navazuje na vilu ve výškové úrovni centrální haly. Plochu rozdělují subtilní železobetonové rámy na terasu a atriumPalmeho vila. Součástí terasy je i vyhlídka v podobě vysutého balkonu. Nejvyšší terasa leží nad atriem a plynule přechází do lesíka nad vilou. Textilní magnát Josef Franz Palme byl jedním z nejschopnějších podnikatelů na severu Čech. Proslul otevřeností k zavádění technických novinek do výroby. Bylo mu přes šedesát let, když mu zaimponoval funkcionalismus. Pro architekta Hanse Richtera (1882–1971) představoval ideálního klienta. Ve stavbě se vedle funkcionalismu odráží také vlivy expresionismu, symbolizované hlavovým převýšením a silně vysutou římsou. Vila se po dostavbě setkala s odsudkem většiny obyvatel Krásné Lípy. Přezdívali jí opičí pavilon. V současnosti dům užívá ústav pro mentálně postižené obyvatele hlavního města Prahy. Objekt se musel přizpůsobit specifickým potřebám. V mezích možností přistupuje ústav ke stavebním úpravám citlivě. Nejzásadnější zásahem byla dvoupatrová nástavba jednoho z bloků. Stavebník použil architektonické prostředky, které ladí s původní stavbou, nástavba přesto hmotu domu znatelně zatížila.

 

Varnsdorf

Eltisova vila

Umístění vily:   T.G. Masaryka čp. 2180, Varnsdorf

Stavebník vily:  Martin Eltis

Architekt vily:    Hans Richter

Výstavba vily:   1927-1928

 

Třípodlažní vila zaujímá parcelu na rohu ulic a svou mohutností a zejména architektonickým pojetím tvoří dominantu vilové čtvrti. Hmota objektu je skladbou několika hranolů završených plochou střechou. Dům byl vertikálně rozdělen do dvou provozních částí - obytné a pracovní. Boční vchod vedl do kuchyně a do kanceláře stavebníka, který se živil jako úspěšný právník. Soukromí hosté vstupovali reprezentačním vchodem do auly, na niž navazovala jídelna a obývací salon se zimní zahradou. Po jednoduchém dřevěném schodišti, zdobeném jen ladností svého zakřivení, stoupá cesta do intimních prostor s ložnicemi. Místnosti v posledním podlaží sloužily, v duchu osvětových myšlenek funkcionalismu, k hygieně těla i ducha. Bývala tu tělocvična se sprchou a obrovská terasa, již architekt v projektu označil za sluneční lázně. Z vnitřního vybavení vily se dochovaly četné vestavěné skříně, často dýhované exotickými dřevinami. Autorem stavby byl přední drážďanský architekt Hans Richter (1882–1971), který v saské metropoli prosazoval myšlenky internacionální slohu. Dával akcent na prosvětlené a provzdušněné prostory, estetického výrazu stavby dosahoval skladbou hmot, nikoli nefunkčními ozdobami. Byl první, kdo do DrážďaEltisova vilan a také na sever Čech přinesl ploché střechy. A zatímco české vnitrozemí přijímalo myšlenky funkcionalismu jako pokrokové, v pohraničí s německou většinou panoval klasičtější vkus. Městská rada Varnsdorfu dokonce odmítala Eltisovi povolit stavbu dle Richterova návrhu s odůvodněním, že bude v příkré disharmonii s přiléhajícími budovami. Vila přestala sloužit původnímu účelu začátkem čtyřicátých let. Martin Eltis byl židovského vyznání, podle všeho mu nacisté dům zkonfiskovali. Novým správce se stala organizace Nacionalsozialistische Volkswohlfahrt (NSV), která zřídila v objektu mateřskou školu. První necitlivé stavební zásahy se odehrály už za války, v projektu přestavby se počítalo i se zastřešením a přetvořením slunečních lázní na další ložnici. Záměr zkrachoval na válečném nedostatku materiálu. Oprášen byl ale v roce 1962 při úpravách objektu pro účely dětského domova. Vila tak ztratila část ze své vzdušnosti a promyšlené kompozice. Od roku 1967 slouží dům jako mateřská škola. Vyjma zazdění prosklené stěny mezi zimní a venkovní zahradou a osazení nestylových vstupních dveří z plastu zatím neutrpěla výjimečná stavba další výraznější újmy.

 

 

Heldova vila

Umístění vily:   T.G. Masaryka 2331, Varnsdorf

Stavebník vily: Rudolf a Elfriede Heldovi

Architekt vily:   Otto Fleischer

Výstavba vily:  1933

 

Dvoupodlažní dům stojí uprostřed vilové čtvrti, ale zdroj bohatství stavebníkovy rodiny – slévárna vodovodních armatur –, stál nedaleko od zahrady. Na tovární komín bylo vidět z okna. Základ objektu tvoří kvádr výrazně rozšířený v přízemí do zahrady o hmotu nárožní terasy. Moderní formy domu překvapivě završuje konzervativní valbová střecha usazená se značným přesahem. Tento rozpor dává stavbě zajímavý akcent v nároží, kde nad terasou „visí“ masivní střecha bez podpory. Hlavní vchod zušlechťuje obklad z kamenných desek, vstupní dveře vynikají excentricky osazenou prosklenou výplní. Z malé předsíně se vstupuje přímo do schodišťové haly. Zábradlí schodiště je pojaté jako výtvarný doplněk prostoru. Přízemí disponuje pánským salonem, obývákem, dětským pokojem, zimní zahradou a kuchyní. Patro skrývá ložnice, půda a sklep technické prostory a pokoje pro služebnictvo. Vila si uchovala řadu ukázek původního vybavení interiérů. Vestavěnými skříněmi bývaly osazeny všechny pokoje. Šatníky vynikají praktickým členěním prostoru zásuvkami a poličkami. Zaujme také odvětrávání toalety prostřednictvím skleněné žaluzie osazené přímo v okenní výplni. Unikátní památku na výtvarný projev architektka představuje ozdobná mříž z kamen v dětském pokoji. Nese hravé reliéfy pštrosa a slona z mosazného plechu. Architekt Otto Fleischer (1895–?) vyznával hodnoty funkcionalismu. Architektura pro něj byla „kreací čistoty a souboru technických, ekonomických a lidských nezbytností“. Mezi jeho četnými vilami v severních Čechách však najdeme nejen čistě funkcionalistické stavby, ale i domy tradičních forem. Heldova vila je ukázkou průniku obou skupin. Může to být ovšem kompromis vynucený stavebníkem. Na sousední parcele totiž vyroHeldova vilastla krátce před tím funkcionalistická vila advokáta Eltise. Stavbu se snažilo vedení města všemožně zakázat, protože obecnému vkusu odporovala její plochá střecha. Možná chtěli Heldovi podobným problémům předejít. Továrníkova rodina musela opustit vilu v roce 1945 v rámci odsunu německého obyvatelstva. V dobách socialismu objekt sloužil k různým účelům, naposledy jako jesle. Roku 1998 jej koupil soukromý majitel a citlivě zrekonstruoval. Vile se vrátila vnější podoba blízká původnímu návrhu. Výjimku tvoří zazděná terasa v přízemí, která dříve prolamovala boční průčelí a spolu s mohutnou nárožní terasou provzdušňovala hmotu domu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj:

PAVLÍČEK, Tomáš. Slavné vily Ústeckého kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos, 2007. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-04-9.

 

 

Portál cestovního ruchu.  Baner www.oponice-tolstejn.eu
pict
Vyhledávání
pict
Napište nám
Váš email
pictopište prosím znaky do pole
pict
Doporučte nás
Váš email
Adresát

Spodní loga

Tolštejnské panství, webmaster: info@tolstejnskepanstvi.cz

©2012 | Designed by Karel Hybš | Powered on bubilegCMS v4.00L | Licence | Best in Mozilla Firefox Google Chrome